O užitečnosti hospod, vánici času, Andělu, jiném andělu a dámských šachistkách.

HD jsme tentokrát udělali u Anděla, nějak jsme to nedomysleli. Teda já. Jenda nás lákal ke Sluncům, jako že nakoupil syrečky, pivo že bude správně nachlazené, stačí říct hodinu předem, syrečky vyndá z chladna aby byly akorát až přijdem. Jeden by řekl  – velká chyba chlapci, nejlepší hospoda v Praze, nejlepší syrečky, a vy jdete do putyky k Andělu chlastat pivo za třicetvosum nebo kolik vůbec stojí. No, nejdřív to vypadalo fakt špatně, začali jsme ve vinotéce v Tescu. Už to je samo o sobě námět na strašidelnou pohádku pro vinařské synky na Moravě. A zcala oprávněně, víno sice nebylo špatné, ale upatlané sklenice a  otřesná teplota z jinak dobrého vína udělala v žaludku tekutého Drákulu. Mě tedy způsobilo okamžité překyselení a probudilo nezřízenou chuť na pivo. Dospěli jsme k rychlé dohodě. Ivánek si u Marka a Spencera koupil anglickou hořčici na který ujíždí, hned čtyři kousky, byla ve slevě.  Chuť na pivo rostla. Proto jsme svižně, ale s ohledem na Ivánkův lidský rozměr zvolna zamířili napříč křižovatkou do plzeňské restaurace. Do hospod vstupuji často a rád.
Postavili jsme se k takovému tomu stolku pro dva až tři, ale s Ivánkem jsem se tam sotva vešel. Dali jsme si dvě plzně a Ivánek začal vyprávět. (Nějaký gramatický hnidopich by zase mohl říct že jsme přihřátý, tak že ve slově „Dali“ má být tvrdé Y.)
Tak ten  Ivánek vyprávěl, že už dopisuje svoje halasně oznamované dějiny šachu a jako že už je na konci. Venku se něco chystalo, začal fučet vítr. Další plzeň rámovala jeho trudné líčení nezájmu sponzorů o jeho veledílo, “ – no kdo by nechtěl znát dějiny šachu?“ „A to mě eště nechali dopsat kapitolu o ženském šachu!“
Venku se strhla  hůlava, jak tomu  říká tchýně, rodačka od Kyjova. Nebylo na krok vidět, déšť bezmocně bičoval vlídná okna hospody, veškerá slota ale zůstávala na ulici. Ivánek musel jen trochu zvýšit hlas aby přehlušil déšť.
Trochu ho podezřívám že hulákal schválně aby ho spolupijáci u okolních stolků také slyšeli. Nevypadá na to, ale rád bývá sociometrickou hvězdou společnosti. „Tak jsem si vo tom něco našel,“ pokračoval, „a představ si že ty holčičky kolem třinácti prostě nemaj mezi kluky konkurenci, normálně je suveréně porážej. Prostě už v tom věku to maj v hlavě srovnaný, vládnou neúprosnou logikou, mozek jim perfektně funguje. A pak…“. „Pak jim mozek sestoupí“ doplnil jsem jeho vyprávění.“. 
„To asi taky, ale to nemůžu napsat. Nakladatelka je ženská. Ale hlavně, ty chlapečci získají  instinkt osamělého lovce to je to podstatné, co je žene k vítězství. Holky se začnou družit, špitat, chichotat se, baví je  hrát kolektivní sporty, prostě musej bejt ve skupinách a intrikovat.“
„Bacha, možná to bude číst Mirka!“  Eště aby nás tak vláčela nějakým blogem! Oba jsme se ustrašeně rozhlédli po lokále.
Za okny se protější Nouvelův dům  ztrácel v prudkém dešti. Jen silueta Bruno Ganze v jeho nejskvělejši roli anděla zůstávala rozkročena přímo nad bývalým průchodem, pověstným v tehdejší době automatem na prezervativy. Vzpomínky, jak toluen, rozpustili současnost téměř  zřetelně jsme s Ivánkem  vnímali  ztracenou minulost. Mléčný bar, knihkupectví,  prodejna ponožek, bufet…
„Já si dám ferneta, pivo už mi nejede“. „Taky bych si dal, ale nemůžu, mě vem zase pivo Ivánku, jsi na řadě. Ty vole, už vim co jsem ti to chtěl říct, připomeň mi anděl“ vrávorající čelistí jsem artikuloval do Ivánkových zad.
Vrátil se s fernetem a pivem pro mne. „Ukaž aspoň si líznu“ hbitě jsem hrábl po fernetu. „Anděl, měl jsem ti připomenout anděl“, s neočekávanou rychlostí mi Ivánek hamižně odtrhl od úst svůj fernet.
„Tak prej naproti, v tý nový budově, je někde připevněnej ten původní anděl, podle kterýho se to tu menuje Anděl.“   
Opilecké rozprava nás postupně nasměrovala k expedici za ztraceným andělem. Již nepevným krokem probili jsme se mlhou a končícím deštěm,  napříč tramvajových  kolejí, někam do míst, kde kdysi stávalo knihkupectví, pamatující naše čtvrteční fronty. Vlastně už ne, rozvezená suť nemá žádné vzpomínky. Jen strohé kovové schodiště vedoucí k pizzerii. Bez vzpomínek.
 A nahoře něm, – ano byl tam. Nebo vlastně byla tam.  Za sklem, nasvícená, marnivě rozložena v zlatavé říze. Taková šikovná, okatá, hned se dala do řeči…..mohl bych ji prý fotit  jen tak, i bez řízy, jen v křídlech.  Jak poznala že jsem fotograf?  Škoda že my, fotografové, jsme tak cudní. Byla by prý pro, šeptala mi do ucha a bude to hodně mokrý proces.  Ale  dneska máme digitály,  nedovtipně jsem poznamenal  – hned ve hledáčku vidím co vidím. „Pitomče!“ hlesla zklamaně.  Jak jsem k ní byl nakloněný, prokousla mi perličkovými zoubky vztekle ucho. Tak teď, nadechl jsem se a hrábl po ní, ale narazil jsem jen na sklo, kryjící nepříliš povedenou fresku.
„Co blbneš vole?“ komentoval mé šmátrání po skle Ivánek. „Copak to tu necejtíš, – l’air du temps, někde tu je, tenhle parfém nosí jen ona.“
Ivánek moc parfémum nerozumí, zato ví kdy mám dost. Vlídně mě uchopil za loket a směřoval nás k tramvaji.  „Hele, někde si se škrábnul, máš na uchu krev“.

komentářů 31

Filed under Uncategorized

31 responses to “O užitečnosti hospod, vánici času, Andělu, jiném andělu a dámských šachistkách.

  1. Ivánek

    To je pravda. Už se to překládá do hauštiny (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hau%C5%A1tina) a prodávám práva na zfilmování do Papuy,

  2. Ivánek

    To je pravda. Již se to překládá do hauštiny.

  3. To je dobře. Mám tam příbuzný.

  4. Ivánek

    A je naprostá pravda, že U Anděla byla socha. Je možné, že i obraz, ale na ten si zase nepamatuji zase já. A není pravda, že se ke stolku se mnou Miloušek nevešel, protože já nyní hubnu. Už mám pouhých 120 kilo (minulý rok v lednu jsem měl 135), takže jsem krásný, hubený a celkově velmi přitažlivý. Proto mně zřejmě pouští mladé slečny v metru a v tramvaji sednout, aby se mnou navázaly kontakt. Ale já jsem věrný a nedám se jimi zlákat.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s