Spisovatelovo pero, křemenáče, svěrače

Ráno, už na schodech, na mě volala s postele Iren: „Něco napiš, když máš to spisovatelské pero, nebo jak se to řiká!“ Přísloví Iren používá ráda a zcela mimózně, bývá to veselá kombinace zcela nesouvisejících pořekadel.  Vždy mě tím rozesměje, bohužel teď si nevzpomenu na žádný příklad. Ovšem tímhle rčením mě vysloveně polichotila, kdo jiný by to taky věděl lépe než ona. A kdyby ano,  přece nepřiznám. „Drahá“ zarazil jsem se na schodech, „střevo, básnické střevo, zní to rčení.“ Ještě když jsem dobíhal autobus, jsem se smál. Cestující mě podezíravé sledovali. Téměř jsem nastoupil, ale zastavila mě maminka. Přímo tedy ne, jen jsem ji periferním viděním  zahlédl sbírat na remízku u jinonické pošty  křemenáče.  Pro hustý provoz jsem ji téměř přehlédl, následně se zděsil, že zvrací, ale byl to jen houbařský předklon.   Slyšela   že prý tam rostou. To už bylo moc, začal jsem hýkat, tekly mi slzy, teklo mi z nosu, svěrače jsem měl sice  jakž takž pod kontrolou, ale do autobusu jsem nenastoupil.  Na cestujících byla vidět úleva, asi na mě nebyl hezký pohled, – křečovité záškuby, modrání, neartikulované zvuky… Nastoupil jsem až do 176,  již klidný, a vyjel na Strahov. A hádejte kdo tam klusal dlážděnou plochou k vyhlídce? Vítězka soutěže se mnou někdy povečeří.

komentáře 4

Filed under Uncategorized

4 responses to “Spisovatelovo pero, křemenáče, svěrače

  1. Nechám Irenku, aby hádala první.

  2. Slepej jak pařez. Zezadu muzeum, zepředu vobráceně. To jsou ta popletená Irenčina rčení. Zastihnou mě zcela nepřipraveného. Modrám.

    • Na „slepej jak pařez“ se mi nezdálo nic divnýho a tak jsem si zadala do googlu „slepej jak“ a vygůglovala krtka a patronu.
      Lyceum a muzeum znám. Kvůli tomu si svoje dlouhé vlasy spadající mi do půli zad nebarvím. Otočím se a…mile překvapím.

      Co se smíchu týče, poučím Tě, sama v tom zkušená.
      Musíš rozevřít doširoka ústa a vydávat hlasité hahaha, hohoho, hihihi, čím hlasitější tím lepší. Pak teprve je smích zdraví pospěšný a nepřidusíš se.
      I já se to takhle naučila. Sice často vyděsím osamocená za počítače spolubydlící v kuchyni, ale už nemodrám.

    • Vidím rozkošný obraz příjemně zrajícího páru na ulici:
      ŠVM se mlsně (jeho vlastní výraz) ohlídne po zaobleném zadečku míjící je ženy.
      Krásná Iren nenapodobitelným, lehce ochraptělým, v jiné situaci svůdným, nyní ale zrychleně podrážděným hlasem:
      „Seš slepej jako pařez.“
      Hodí kritický pohled na ženu:
      „Zezadu muzeum, zepředu…vobráceně.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s