Mám trochu obavy s budoucnosti…ne té mojí, ale antikvariátů

Ta moje je celkem jasná, tedy pokud nás neodpaří nějaký fanatický machometán v té nejjedovatější houbě plné stroncia. Já doufám, že někdy v daleké budoucnosti pokojně zesnu, nejlépe v restauránu, kolem baletky, rozesmáté, již napůl obnažené. Ani si nevšimnu, že už jsem v ráji. Bude to takový plynulý přechod. Pak dojde k dvojímu rozptylu. Nejprve mne, nedovedu si Iren představit, jak mi chodí na hrob, zejména když se dozví bližší okolnosti mého uvažovaného odchodu ve společnosti polonahých baletek. Potom mých knih – po antikvariátech, Iren bude potřebovat peníze, to dá rozum. A už jsme u toho. Pořád jsem uvažoval, jak se dobrat zamýšleného tématu, ale šlo to samo. Bože já jsem tak dobrý. Ráno, po dramatickém přechodu Petřína, jen tak z chodu, bez budování základního tábora (přeháním, autentické byly jen pocity – včera jsem dlouho do noci  skypoval a chlastal, viz písemný záznam spřátelené bloggerky Pražské Češky). Při sestupu jsem minul prodavačku z antikvariátu, v jedné ruce kelímek s kávou, v druhé čtečku. Znamení se propojila  obludnou vizi. Vstupuji do antikvariátu, je to jen taková malá kabinka jako v peepshow, na zdi, aby ji nikdo neukradl, je připevněná čtečka a v ní uvězněny všechny ty knihy. Už žádné láskyplné ohmatávání unavených hřbetů, nesoucích břímě příběhů, už žádná láskyplná tahanice když náhodou uchopíme knihu dva v jeden okamžik. Do tak malé kabinky se nevejdou všichni ti zoufalci a podivíni žijící svůj život příběhem hrdinů knih, či bádajících v naukách okultních, přírodních, filosofických a řadě dalších věrouk, nauk a uk. Ani sběratelé, překupníci, studenti a další nahodilí účastníci v této nádherné teorii chaosu, který, jak se zvolna ukazuje, jako jediný má vůbec nějaký řád. Odporná vize, doufám, že se ještě dlouho nenaplní. Moment, teď mě napadlo, jestli bych si ten nápad neměl patentovat. Při současných nájmech to zase nemusí být až tak vzdálená budoucnost. Byly by prachy, on to zase není tak špatný nápad, nějak se zmáčknou, šmejdi. Jen když kupujou.

komentáře 4

Filed under Uncategorized

4 responses to “Mám trochu obavy s budoucnosti…ne té mojí, ale antikvariátů

  1. Já už do antikvariátů nechodím.

    Už jsme si společně s Olegem vytvořili sami tak rozsáhlý, že jsme jím zaplnili chalupu až dramaticky. Knihy z Kobylis, jak jsme se množily, musely ustoupit životu. Už se tu nedalo dýchat.

    Stejně mi to ale nedá a občas kliknu sem

    http://vsezaodvoz.cz/home/12-knihy-a-tiskoviny

    a odolávám pokušení.
    Jak staří lidé umírají, vnuci dědí byty a celé knihovny likvidují.

    Pokaždé si přitom vzpomenu na Tvoji podnikatelskou činnost v dobách totality.

  2. Tak ne, zase špatně. Prostě vyklikneš, aby tam byly jen knihy a daruji za odvoz.

  3. Než pokojně zesneme, to bude ještě skypemejdanů!

    Ale vodku už nebudu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s