Tanky Václavák nedobyly, nakonec to zvládnul saxofon.

Měl jsem nějaký kšeftík v Alfě, vlastně ani nevím jestli se to tam tak ještě jmenuje. Vyjíždím na eskalátoru vítán na Václaváku vlezlou povědomou melodií. Rozhlédnu se, na podestě před Alfou sedí chlápek, v rukách ságo, v čepici nějaké kopějky nebo eura. Procítěně, chraplavě tlačí s nástroje Podmoskevskyje věčerá, po očku kouká po Rusácích, kterých je kolem plno. Kopějky jen prší, chlápek se servilně uklání. Přitom vypadal na to, že před lety tu zvonil klíčema, před ještě jinými lety pobíhal kolem tanků s českou vlajkou. Teď přijeli bratři na kopějkách a vítězí. Ale šance máme dneska stejné, nic jim proto nevyčítám. Je to jen na nás.

Napsat komentář

Filed under Uncategorized

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s