Brusinková omáčka

Nakupovali jsme s Jendou v Makru na HD nějaké ryby. Ve slevě měli balíček kachních prsou, bylo to tak čtvrt kila. „Hele to jsou kachní stripy, ty jsou dobré zprudka opečené s brusinkovou omáčkou.“ Dostal jsem v Makru rychlokurs od Mistra (Jenda je profesionál) jak udělat kachní stripy s brusinkovou omáčkou. Na druhý den jsem je vyjmul z lednice a rozbalil, aby se aklimatizovaly na pokojovou teplotu. Podle Jendova pokynu nalil jsem, vydatně upíjeje, tak dvě deci červeného do rendlíku. Nechal jsem odpařit alkohol a vložil tři poctivé vrchovaté polévkové lžíce brusinkového kompotu rovněž z Makra. Chvíli jsem směs provařil a ochutnal, ale nic moc, dost kyselé. Přidal jsem dvě čajové lžičky hnědého cukru, opět provařil a ochutnal. To už bylo zajímavější, ale chuť byla taková ovocně sladkokyselá, prakticky šlo stále o chuť ovocného kompotu s příjemným podtónem vína. Přihodil jsem lžičku rosolovitého kuřecího bujonu. (Vím, vím, měl jsem ho poctivě odvařit s kuřete a kořenové zeleniny, ale podvedl jsem se hotovým bujonem bez glutamátu a kořenících přípravků, je to celkem přijatelná náhrada, ale nic pro gastrofundamentalisty). Po provaření bujónu obsah rendlíku získal chuťový tvar omáčky, ale mohl bych ji klidně použít na kynuté knedlíky s tvarohem. I ta kyselost byla taková mnohoznačně neurčitá. Zastrouhl jsem do ní trochu citronové kůry, kyselost se tím zasnoubila se sladkou chutí v úžasný a jednoznačný chuťový konkubinát. Protože šlo o brusinkovou omáčku na kachní stripy, dal jsem do ní rozpustit lžičku kachního sádla, co mě zbylo od konfitování. Omáčka pochopila, co se po ní chce, lehce zmatověla a nestydatě mne vybídla, ať se jí neprodleně zmocním rovnou tady na sporáku v kuchyni. Roztouženě jsem do ní ponořil kousek bagety, ale odolal jsem a rafinovaně oddálil netušené rozkoše na pak.
Rozbalené kachní stripy (To jsou takové ty jemné proužky z prsních svalů, stejně jako u kuřecích prsou, ale tam jsou malá a spíše pro zlost, nedrží a při smažení odpadnou.) pěkně macaté, jsem jen osušil papírovou utěrkou. Protože šlo o kachnu, lehce jsem je prohodil drceným kmínem se solí, nařízl šlachu, aby se nekroutili a hodil na rozpálený gril. Dvě minuty z každé strany, přehodit na ohřátý talíř přelít brusinkovou omáčkou a jako příloha lehce rozšťouchaný brambůrek s listovou petrželí. Maso bylo uvnitř lehce narůžovělé, přesně jak Mistr nařídil. Iren byla nadšená, radost jí kazilo jen to, že se musela dělit se mnou a s tchýní. Vyzval jsem přítomné dámy, ať můj výkon ohodnotí a poznamenal, že výborné a vynikající to je, to že mi říkat nemusí, ale ať své hodnocení šířeji rozvedou. Vzaly si čas na rozmyšlenou, ale v křeslech u červeného vína své hodnocení proklimbaly. Večer, v restauraci, nechal si Jenda podrobně popsat, jak jsem jídlo připravil. Pochválil mne a mohl jsem mu zaplatit útratu. Tolik můj názor na prezidentské volby.

komentáře 4

Filed under Z deníku gastrosexuála

4 responses to “Brusinková omáčka

  1. Ta prsa byla dozajista obnažená. Takový kachní striptýz, co? S tím lehce narůžovělým uprostřed jsi mi udělal radost. Takhle to má být, i když já dávám zvrhle přednost až lehce krvavému.

    Brusinkovou omáčku vyrábím sama z brusinek Orlických hor. Hodí se ke všem známým i neznámým druhům masa o svíčkové ani nemluvě.

  2. Jsi, milý ŠVM, ideálem všech žen – matek, manželek, dcer i přítelkyně. A to ve všech směrech.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s