Diletantův názor na vegetariánství, smysl života, Bibli a bavorské klobásky

Už jsem se o tom jednou zmiňoval, ale můj problém se zabíjením a pojídáním tvorů trvá. Jsem si vědom že nabývá absurdních rozměrů, až si zcela oprávněně při další četbě řeknete: „Kerej magor to píše“. Obvykle si vím rady, ale tady můj rozum končí. Heslo z Ďáblova slovníku A.Bierce, že vidlička je nástroj k podávání převážně mrtvých tvorů do úst, ztrácí pro mě svůj původně mrazivě veselý význam a nabývá zcela nových konotací. Dobře, chápu, nebudu zabíjet živé tvory, budu jíst jen rostlinnou stravu. Není to ale stejné? Kdo mě ubezpečí o tom, že stejnou bolest, kterou nechci způsobovat živým tvorům, nezpůsobuji rostlinám? Napadá mě jeden z šílených výroků neúspěšného malíře pohlednic, vlastně instrukce pro jednotky wermachtu na Ukrajině: „Musíte je zabíjet bez soucitu, nejsou to lidé“. Jasně, vím, „Kerej magor to píše“ řeknete si, ale není to tak trochu stejná logika? Jsou to jen zvířata, jen rostliny, jen…Vzpomínam, jak jsem kdesi četl o jistém indickém svatem muži, který odmítal jíst živé tvory v úctě před životem. Jakýsi vtipálek mu ukázal v mikroskopu co pije, v Indii asi muselo být pod sklíčkem mikroskopu pěkně živo, a ten dobrý muž, než aby se napil a zahubil tak živé tvory, zemřel raději žízní. No jo, ale co s tím. Jíst přece musíme, máme tedy zůstat šelmou? Nebo snad jíst jen chutné bezobratlé, nižší životní formy? Heil Hitler! Ovoce které spadne? Ale nedá, až ovoce shnije, semeny život dalším stromům? Jak s toho ven? Není to náhodou tak, že když dospějeme k určité fázi vývoje a natrvrdo si uvědomíme svoji krutost, máme to zabalit? Naše existence již postrádá smyslu, jsme dokonalí, na konci vývoje. Už jen překážíme a ujídáme blahoslaveným, duchem chudým. Máme ukončit naše životy, jako jediné rozumné řešení? Ti ostatní, lvi, psi, pstruzi, meruňky, kdoule, žáby a další mnohobuněčné organizmy se mohou klidně dál vzájemně nerušeně množit a požírat v blahé nevědomosti a my se máme ukončit? Postřílet, utopit, poskákat z mostů?
Nebo s tím žít? Jednou, dávno tomu nazad, už o tom psali, sice to narazili na bratrovraždu, ale určitě to svatí otcové mysleli obecně. Kain je kouskem duše v každém z nás. Ale není to tak trochu metoda, jak nás udržet naživu v pekle pochybností? Žeru tedy jsem? Přestanu žrát – stanu se svatým? Tudy asi cesta nevede. Jsme takový energetičtí zmetci, proč třeba nejsme živi jen ze světla? Tak co s tím? Já to teda určitě nezamáznu, zítra, vlastně dnes ráno si dám pečený bůček s hořčicí a pak se uvidí. Pevně věřím, že nějaký zručný filosof mě rozcupuje, že srovnávám nesrovnatelné, poučí, že existuje kategorický imperativ a další filosofické nářádí, kterým opraví moji pochybující duši, přemítající nad mísou bavorských klobásek se sladkou hořčicí. Bože odpusť a zab mě rychle, ale teď ještě ne.

komentářů 10

Filed under Z deníku gastrosexuála

10 responses to “Diletantův názor na vegetariánství, smysl života, Bibli a bavorské klobásky

  1. oldwomen

    No jo, když lepá děva sdělí mládenci, že je dravý zvíře, tak je mládenec polichocen a vůbec… Když si tentýž mládenec najednou, nad šnyclem velkým jak polní letiště, uvědomí, že je opravdu dravým zvířetem, není polichocen, propadá chandře. Ve vejci je šance na nový život – talíř vaječiny je vlastně masový hrob ptačích nadějí, zasytit se sklenicí mléka – okrádá tele či kůzle; že by nejméně bolestné bylo stát se doslovně mrchožroutem? To také nejde. Čím by se živily hnilobné bakterie…
    Což se smířit se skutečností, že vše na světě má své poslání, svůj počátek i konec. A přestat se vzpírat evoluci 🙂

    • Evoluce je blbá kráva, křídla nám dala jen ve snech. Ve dne hemeroidy.

      • oldwomen

        Oujé, zlatá žíla 🙂
        Prababička poudala, že i prdel se muší větrat a že laxírka lepšejší zaraženýho sra ehm vyměšování.
        Vrátím se zpět k myšlence článku a pokusím se o smířlivé takymoudro. Co se k problému postavit čelem a vyrovnat se s tím, že jíme, abychom mohli žít. Žít jenom proto, abychom mohli jíst, je dost chudý program.
        Nemám ráda lítací sny. Předznamenávají průšvihy a drsné pády na ústa.

  2. Jestlis psal tohle tak trochu pod vlivem, tedy Olegových super receptů, zapomněl Oleg dodat, že tyhle zeleninové delikatesy jen coby příloha doplňují krvavé steaky.

    • Bohužel je to tak, těmi videorecepty udělal ze mne zvíře. Kuchtíkovi na you tube, co francouzky říká, moc nerozumím, ale naléhavost jeho projevu a předvedené technologické postupy úplně stačily. K obědu si dělám kuře s cizrnou, zeleninou, chorízem a červeným vínem v římském hrnci. Správně tam patří ještě andaluská slanina ale to by pak už vůbec nebyla dieta. K tomu popíjím točený špaňelský červený merlot, zakoupený ve vinotéce nedaleko Tvého někdejšího obydlí – jen co by smaženou kotletou dohodil!

  3. … někde, a ne jednou, zazněl a zásada zlatého středu. Byť je mnohými pojímána coby krutě oportunistická, z hlediska ne/masožroutství má možná něco do sebe. I když… vešly by se klobásky do zlatého středu? 🙂 Možná jen bez hořčice 🙂

  4. A teď ke všemu eště ty lasagně v koních.

  5. taky bojuju s vlastním pokrytectvím… příčí se mi ubližovat jiným živým tvorům, ale maso občas můžu… můj tatínek je dlouholetý vegetarián a makrobiotik, ale moc radsti z toho nevzešlo, spíš legračních historek, kdy nebyly zdaleka takové možnosti a informace jako dnes…
    no nic, chtěla jsem hlavně napsat, že ad absurdum dovedený soucit se všemi živými tvory, který vede ke smrti toho soucitného člověka, je taky pokrytectví. Neměl úctu a soucit sám se sebou, jakožto živým tvorem…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s