Úžasný digitální foťák…ale fotit s ním neumím

Asi jako každý správný fotograf, začínal jsem zhlédnutím „Zvětšeniny“. Chtěl jsem být slavný, mít doma vrtuli z letadla a krásné modelky jako David Hemmings. Vůbec nic jsem netušil o mužích statečných, v pustině vztyčujících stany, pod jejichž baldachýny složitě míchali chemikálie, něžně koupali skleněné desky v jedovatých roztocích, jen aby nám zprostředkovali obrazy z nevídaných krajů, zatímco venku běsnila vichřice, řvali lvi a plížili se proradní domorodci. A už vůbec nic jsem nevěděl o světle, kompozici, natož pak o emulzích, vývojkách, ustalovačích a podobné alchymii. Jen jsem chtěl být slavný fotograf. Nějakou dobu jsem brousil po Praze, hlavně kolem Karlova mostu, přes rameno Flexaret VI., v podpaží časopis Fotografie. Přimhouřenýma očima a palci s ukazováčky spojenými do obdélníku pomyslného hledáčku učil jsem se barevný svět vnímat černobíle. Tajemství vývojek a ustalovačů mi ale, pro svoji naprostou složitost, zůstávalo utajeno. Jsa typickým brožůrkářem, pečlivě jsem nastudovával jednotlivé postupy, žasl nad přesností vyžadovaných teplot a ztrácel se v PH kyselosti. Mé fotografie se mi sice líbily, ale obávám se, že jen mě. Nechával jsem si vyvolávat, tuším velikost 9×13 a veškeré valéry šedé, světelné akcenty i rafinovaná kompozice, kterou jsem viděl v matném hledáčku staré dobré Flexarety, se jaksi ztrácela v následně vyvolané, malinkaté fádní fotografii. Dělat si fotky sám, pro nesmírnou složitost jsem se neodvažoval. Až jsem potkal Mistra. Mistři chodí kolem nás a nevnímáme je, jsouce pohlceni vlastní důležitostí. V pravé chvíli se ale Mistři dokážou projevit. Ale jen někdy.
Mým Mistrem byl Fanda. Chodil jsem s ním do hospody, navštěvovali jsme se s rodinami, ale nějak mi nedošlo, že již o dětství fotí. „Zvětšeninu“ neviděl, časopis Fotografie neodebírá, jen fotí. Jednou takhle, u něj doma, asi to byla rodinná návštěva, povídám, jak rád bych si dělal fotky. „A proč si je neděláš?“ bezelstně se zeptal Fanda. Něco jsem namítal, že nemám dost teploměrů, ohřívačů, PH metrů a dalších sraček. „Ale to přece vůbec nepotřebuješ, podívej“ vstal, roztočil kohoutek a strčil ruku do tekoucí vody. „To bude dobrý“ prohodil, když na ruce pod tekoucí vodou cítil tu správnou teplotu. Zavřel nás v malé komůrce, rozsvítil červenou žárovku, namíchal ve vlažné vodě vývojku, ustalovač, zatočil kolečkem tanku a vytáhl mokrý film a dal ho sušit. Za chvíli, až film uschnul, vložil ho do zvětšováku, opět rozsvítil červenou žárovku a předvedl mi zázrak zrození obrazu. Nikdy mě nepřestalo naplňovat úžasem postupné objevování obrazu na bílém fotopapíře. O to vše nás digitální fotografie připravila. O ten večer, kdy se zavřete v komoře, a pod svítící červenou (později jsem používal zelenou, myslel jsem, že je to větší frajeřina) žárovkou, mumláte zaklínadla nad rozpuštěnými chemikáliemi, nemyslíte na jídlo a pozorujete, jak bílá tmavne do obrysu budoucího obrazu. Dokonce ho můžete ovlivnit délkou svitu, komíháním různými špejličkami se stínítky tvaru barokních sluníček, můžete někde přidat nebo ubrat světlo a tím akcentovat detail, plochu, bradavku, vlas, oko. Co chcete. Jste stvořitel vlastní reality.
Po návštěvě u Mistra Fandy jsem si neprodleně zřídil fotokomoru a jal se fotky zdokonalovat. Fascinovala mě jednoduchost, s jakou Mistr fotky vyvolal, ale později, když nadšení opadlo, všiml jsem si někde šedého závoje na vyvolaném filmu, jinde zas zrnka úsad z vodovodních trubek. Už mě ale nic nemohlo zastavit na cestě k dokonalosti, pořídil jsem si termostaty, filtry a další a další zařízení a plně se ponořil do studia a praxe. Foťák, starou dobrou Flexaretu jsem bláhově odložil a koupil si z NDR Exaktu, nebo tak nějak se to jmenovalo. Stála neuvěřitelné tři tisíce, což byla tehdy závratná suma. Pomalu se dostávám k tomu, co jsem chtěl říci. Stal jsem se docela zručným fotografem a jednou u nás byla na každodenní návštěvě přítelkyně mé ženy. Normálně k nám chodila v zástěře nebo džínách, už si to moc nepamatuju, ale tentokrát někam nebo odněkud šla. Vypadala úžasně, ostatně vždy vypadala úžasně, ale teď, v tom oblečení to bylo víc vidět. Začal jsem jí lichotit, přemlouvat aby se nechala fotit, že je krásná a tak. Dost mě překvapilo, když mi řekla, že je nefotogenická, nějak mi nešlo do hlavy, jak může být krásná a nefotogenická. To byla výzva, které se nedalo odolat. Otevřel jsem šampaňské, připravil foťák a vytáhl milou přítelkyni moji ženy na lavičku na zahradě do měkkého světla zapadajícího slunce. Prohlížel jsem si jí hledáčkem Exakty. Ne že by v něm nebyla krásná, ale nebylo to ono. Pochopil jsem podstatu problému, měla neobyčejně silné charizma, to se ale v hledáčku jaksi ztrácelo, nahrazeno výrazem poslušné fotografující se žákyně. Dolil jsem šampaňské, a začal do ní hučet, co všechno bych s ní dělal. Jen jsem se modlil, aby to neslyšela Iren oknem a nevysvětlila si to špatně. Dělal jsem to pro umění. Postupně se jí jeden koutek zvedl v úsměvu Lisa del Giocondy, druhý zůstal. Kdyby se také zvedl, nebylo by to ono, ta asymetrie byla vzrušující. Kecy zabraly. V černé průhledné (bez podprdy) blůzce jsem viděl další fyziologické projevy mého uměleckého působení. Ale pořád to nebylo ono, pořád to nebylo to, co jsem znal, kvůli čemu chlapi kolem ní opouštěli manželky, milenky a maminky. Přitvrdil jsem. Do ouška jsem jí šeptal sladké oplzlosti a špičkou jazyka jí jemně olízl boltec. Najednou to přišlo, ta zlatavá zrnka v jejich hlubokých černohnědých očích. Závěrka Exakty zacvakala a zachytila ten letmý závan krásy. Pak už jsme si normálně povídali a já se nemohl dočkat, až budu v komoře modelovat z nepatrných bílých a černých zrnek bohyni.
Večer jsem si připravil fidlátka, špejličky s nalepenými sluníčky, kterými jsem komíhal nad půvaby krásné přítelkyně mé ženy pod zvětšovákem. Fotka byla mimořádně povedená, ve vývojce to bylo jak zrození Venuše, ustalovač i já jsme měli problém, abychom se ustálili.
Nedávno, no nedávno, je to tak dva roky, jsme se potkali. Nějak přišla řeč na fotografování, docela mě to lákalo, i když by to bylo jen opakování – přítelkyně mé ženy je stále krásná, jen více charizmatická. Najednou mi došlo, že bych to s digitálem a těmi enhancery už nedokázal. Ty kecy by mi možná ještě šly, ale vůbec si nedovedu představit, kde bych ve virtuálním prostoru komíhal těmi „sluníčky“, jak bych ustaloval. Ne že bych neměl digitál, to jo, ale už to není vono, to tajemství kdy nevíte, co máte v té malé černé krabičce. Vláčíte to s sebou přes rameno, zklamání, či nadšení vás čeká až při svitu červené (zelené u frajerů) žárovky hluboko v noci kdy znovu prožíváte, co jste nafotili.
Mistr Fanda stále fotí.

komentářů 8

Filed under Ptákoviny

8 responses to “Úžasný digitální foťák…ale fotit s ním neumím

  1. Udělals mi moje nejkrásnější portréty, Lechu. Překvapilo mě tehdy, jak průhledné nosím blůzky.

  2. Mistrně jsi pro mě vložil vtípek se zástěrou. Je až zarážející, jak si nedovedu sebe samu, navzdory svému kuchařskému umění, v nějaké té zástěře představit.

    Taky mám ještě ve sklepě zvětšovák, leštičku, řezačku, prostě vybavení celé do fotokomory. Ničí to tam čas, nějaká sklíčka jsem už rozšlápla, ale pořád se mi to nějak nechce prodat. Nebo dneska už spíš darovat.

  3. Také jsem začínala s Flexaretou a vyvolávala fotky v koupelně… Hmmm…příjemné vzpomínky. Díky!

  4. Reblogged this on Pražská Češka and commented:
    Nedávno jsem navštívila svoji mámu, natrhala jsem pro ni citrony a snažila se, hlavně sama před sebou, ospravedlnit, že jsem další rok opět zapomněla na její narozeniny.

    A ta moje máma má tu moji zvětšeninu, co o ní tak sugestivně Milan Lech Vidoulský píše, zarámovanou ve zlatém rámečku i se vzácnými otisky mistrových prstů, jak mě dojatě napadlo, a pověšenou v kuchyni, vedle okna s porcelánovými pasoucími se jeleny.

    Zřejmě fotku našla na půdě chalupy a zachránila ji před hladovými hlodavci. Inkriminovaná místa vyřešila ovšem rafinovanou koláží a překryla je jakýmsi mým úřednickým portrétem. Vypadám na něm velmi zaměstnaně.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s