Romeo, Julie a chrup

Zuby se mají čistit každý den, některé fajnovky si je čistí dokonce dvakrát denně. Přiznám se, že k ním patřím i já. Poté co jsem zjistil ceny implantátů, začal jsem si zuby čistit důkladně, pořídil jsem si mezizubní kartáčky a další dentální sračky a poctivě si čistím zuby. Přesto jsem o pár zubů přišel, tak jsem se implantátům nevyhnul, a teď, když mi ředí krev (četli jste doufám můj vtipný příspěvek o nebeských jezdcích, jak mi eště dali šanci?) tak se mi v hubě zatím hrabat nemůžou, pan doktor mi udělal hezkou vyndavací náhradu a předal mne paní doktorce ve vedlejší ordinaci na dentální hygienu. Vůbec jsem se nezlobil, paní doktorka je velmi mladá a velmi krásná. Každých půl roku, tedy i letos, jsem se objednal na odstranění zubního kamene k paní doktorce. Včera tam dorazím, objednán na 17.30 – dveře zamčené. Zacloumám dveřmi, zkontroluji objednací kartičku – 17.4., 17,30, 17 zubů. Všechno sedělo. Zvednu hlavu, okno v prvním patře je otevřené a charakteristický svistot mě ujišťuje, že dentisté pracují. Zvonek nikde, ještě jednou zacloumám dveřmi, fakt jsou zamčený. Odkašlal jsem si, – paní doktor, paní doktor…zavolal jsem s nadějí do prvního patra. Svistot váhavě ustal a krásná paní doktorka vyhlédla s okna. „Aha, uklízečka dole zamkla, hodím vám klíč.“
Dokonalá balkonová scéna, nahoře Julie, dole Romeo s vykotlanými zuby. Vyběhl jsem pokud možno svižně do schodů a usadil se v křesle. Paní doktorce jsem elegantně předal vyjímatelnou část svého chrupu, dala ji stranou a vrhla se s Vektorem na to, co mi v hubě zbývá. Po celou dobu švitořila a mimo jiné mi sdělila že mám dásně ve stavu srovnatelném s mladšími ročníky. Prohodil jsem, že jsem si myslel, že já jsem ten mladší ročník. Zasmála se opravdovým, zvonivým smíchem. To byla voda na můj mlejn, – když se mi podaří rozesmát krásnou ženu, ale vtipem, ne vzhledem, už mne nic nezastaví, chrlím vtipy a opájím se jejím smíchem. Ted’ to bylo obtížnější, měl jsem v ústech její štíhlé prsty, tak jsem trochu huhňal. Probrali jsme moji momentálně odloženou náhradu, ptala se jak mi sedí, „No výborně paní doktorko, vyndávám jí akorát v noci, když piju víno a při kartách.“ „V noci a víno, to chápu, ale proč při kartách? Abych nehuhňal hlášky při mariáši, to se musí říci jasně a zřetelně: červená trumf, kule strkaj! Někdy se stalo, paní doktorko, že to kolegové zaslechli jinak a nevěřili mi, že strkala kule. Tak teď máme na stole krabičku z drobnejma u jedné ruky a skleničku na zuby u druhé ruky. Už skoro všichni co hrajeme u nás mariáš.“ Paní doktorka zbrunátněla, stáhla si roušku a naprosto nezřízeně se chechtala z hlavou zakloněnou dozadu. Odměnou za vtip mohl jsem se kochat ladnou křivkou jejího prohnutého krku. „A to oni mají všichni taky takové náhrady jako vy?“ zeptala se patrně z profesionálního zájmu. „Ale né, mají obyčejné, na pokladnu, né na zakázku jako já. Různě se jim kývou, dokonce jeden, myslel jsem tím Ivánka, jí dokáže jazykem postupně vysunout celou s pusy! Vypadá jak Vetřelec“. „Jo takovou tu jakoby krabičku zubů ze které se vysunují další a další ozubené krabičky“, kapírovala paní doktorka. Očividně Vetřelce znala, zalitoval jsem, že na něm nebyla se mnou, určitě by se ke mně tiskla hrůzou. Ale v době, kdy šel Vetřelec v kinech, asi ještě nebyla na světě. Opět mi za odměnu ukázala ladnou křivku krku. A to jsem jí neřekl, jak Ivánek dokáže virtuozně z konce té zubní protézy, jak jí drží celou vysunutou v hubě, ještě zvolna spouštět vazkou kapku slin. Zvedal se nám z toho kufr, tak jsme mu to zakázali, protože to dělal hlavně o přestávce mezi partiemi mariáše, zrovna když jsem nesl na stůl ohřáté vídeňské párky. Hodně jich tak pro Ivánka zbývalo. Ale to jsem jí opravdu neřekl, i když je na sliny zvyklá, rukavice měla ode mne celé uslintané.
Na rozloučenou mi podala ruku, (bez rukavic) v očích čertovské ohníčky, tváře v barvě smíchu. Nešlo to vydržet, dal jsem si s ní rande. Za půl roku, zase na stejném místě. Pokud bych prý měl nějakou bolest, mohu přijít kterékoliv ráno bez objednání.

komentářů 23

Filed under Ptákoviny

23 responses to “Romeo, Julie a chrup

  1. Vypadá to na horor.

    • Ještě horší než v mých představách. Díky alespoň za tu svěží dentistku! Já si myslela, že je to jen jeden z Tvých vtípků…a on i Ivánek! Ještě, že k vám nedocházím na ten lízanej.

      Pravdou ovšem zůstává, že nejen dásně máš ve stavu srovnatelném s mladšími ročníky a tak se jedna může snadno poplést.

  2. Jo, já vlastně teď nemám čas, dělám si ústřicovou amoletu

  3. Anonymní

    Miloušek mě pomlouvá, žádné sliny nevypouštím. Vyndám si protézku z pusy a …. Ivánek

  4. Michael

    Moc jsem se pobavil – jen mě z toho trochu rozbolely zuby.
    „…vejce hážu do kalhot a jdu to vyběhat…“ je taky pěkné.

  5. Chachacha, hlásím se, že se směju. Ta hnusně nahořklá rukola mi tam překáží, jinak jsem ale zhltla vše až do posledního písmenka, dokonce i diskuzi, jelikož je taky výživná.
    :-)))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s